Historie

Lidé se odjakživa zabývali zemědělstvím. Ať již to byli naši předkové z přelomu prvního tisíciletí, středověcí rolníci nebo my, kteří pokračujeme v této činnosti. Tato činnost se začala vyvíjet v pradávných dobách a je postavená na odkazech a zkušenostech, které jsou předávány z generace na generaci. Zemědělství je jednou z nejstarších odvětví lidské činnosti. A i když se to v současné době nenosí a není to jak se říká "in", my co jsme v zemědělství zůstali pracovat, jsme hrdí na to, že pokračujeme v činnosti, kterou zahájili naši předkové. 

Tento náš kraj je slovy básníka tam, kde Vysočina nabírá dech
a pole skládají slib chudoby... Práce našich předků na poli a při chovu hospodářských zvířat byla jen dřina. V pradávných dobách zde byla půda kamenitá, zamokřená a málo úrodná. Avšak vždy
a ve všech dobách byla pro její obdělavatele jistotou a to vytvořilo za dlouhá staletí vztah k půdě - závislost na půdě. Kvůli úrodným územím se vedly různé války. A z historie víme, že z důvodů ztráty výkonnosti zemědělství, možnosti obživy a zajištění potravin pro lidi, upadaly a zanikly i velmi vyspělé civilaze.

Používání hospodářských pomůcek, úprava vodních poměrů na zamokřených půdách, cílený výběr a později i šlechtění rostlin
a zvířat, používání hnojiv a nových praktik získaných za hospodaření generací rolníků přispělo postupem času k růstu zemědělské produkce.

K největším změnám v zemědělství, ale zároveň i k výraznému odlivu pracovních sil ze zemědělské výroby, dochází
ve dvacátem století a na našem území pak v poválečném období. Po roce 1945 došlo k narušení hospodářského vývoje. Ze zemědělství odcházejí lidé do nových rozvíjejících se velkoprůmyslových podniků, začíná se s rozsáhlou výstavbou a obnovou, válkou zničené infrastruktury. Nově se osidlují pohraniční oblasti po odsunech germánského obyvatelstva. Začíná období společenských změn a následně pak tzv. socializace vesnice. Toto období bylo pro zemědělství a zvláště lidi, kteří v zemědělství pracovali velmi bolestné. Dochází k narušení vlastnických vztahů a mění se i vztah k nově vznikajícím podnikům a i vztah k půdě. Tehdejší generace rolníků byla velmi těžce těmito změnami poznamenaná. Tradiční rodinná hospodářství byla v podstatě přinucena přejít na úplně jiný systém hospodaření. 

V roce 1949 byl tehdejším Národním Shromážděním schválen zákon č. 69 ze dne 23. 2. 1949 o Jednotných zemědělských družstvech (JZD), podle kterého bylo zemědělství v následujících letech vedeno a řízeno. Je pravdou, že v tomto období byli rolníci, kteří chtěli jít vlastní cestou soukromého zemědělství, bezdůvodně likvidováni. 

V mnohých případech i žalářováni a postaveni na okraj společnosti. Příčinou, proč se zemědělci bránili vstupu do JZD byla závislost na kousku své vlastní půdy, historicky vzniklá a prověřená tolika předešlými generacemi předchůdců.

Na počátku padesátých let vznikají i zde na Křižanovsku družstva, v roce 1947 vzniklo v Křižanově Strojní družstvo, které si pořídilo traktor Zetor - 25. Z tohoto družstva vzniklo v únoru 1949 JZD prvního typu ( bylo to družstvo menšinové I typu). Tato družstva, která v tehdejší době vznikala, jsou však většinou neúspěšná. Docházelo k chybám, hádkám, nezdarům, výměnám funkcionářů, manažerů. Nebyly zkušenosti a chyběly vzory, chyběla kvalifikace lidí pro vedení takových podniků. To všechno zanechalo stopy na těch, co toto období prožívali. První léta hospodaření zemědělců v těchto podnicích byla velmi těžká a odměny byly velmi nízké. Jako hlavní zdroj příjmů tehdejších družstevníků byly záhumenky. Veškeré výnosy ze společného hospodaření šly na rozvoje podniků, pořizovaly se stroje, traktory a nakonec i mlátičky, stavěly se první stavby - kravíny, vepříny, sklady. Toto vše se budovalo bez jakýchkoliv zkušeností, všichni se museli učit novým věcem, udělalo se mnoho chyb a omylů. Následný vývoj však ukázal, že z tehdejšího politického hlediska a z možností tehdejší doby, i když to bylo pro vlastníky rodinných hospodářství velmi bolestné a někdy i kruté, neměli tito zemědělci jinou možnost než se dát směrem, který jim byl vytyčen. 

Po období několikaletého kolísání názorů a bolestného hledání cesty, dochází ke vzniku zemědělských podniků, které jsou již schopny dalšího vývoje a naopak jsou schopny lépe využít všech výhod velkovýrobního hospodaření a mohou zvýšit životní úroveň svých členů a i zaměstnanců. Po roce 1960 byly tyto podniky již částečně konsolidovány. Na jednoho pracovníka připadalo v průměru 4,2 ha; v roce 1977 6,4 ha. V těchto družstvech bylo již 6 traktorů a 88 koní, v roce 1977 je 40 traktorů a pouze 4 koně. V těchto letech se vyrábělo něco okolo 630 000 litrů mléka, 185 tun masa a 1 890 tun obilí.

Tento historický vývoj nelze vymazat. Proto pokračujme v práci, kterou začali naši otcové a mámy, i když někdy sami vnitřně v té dané době v určitých případech nesouhlasili s tím co dělali.

Zde na Křižanovsku byla nejdříve založena JZD - v roce 1957:

  • Jívoví: 25. 7. 1957 předseda František Pospíchal 55 členů 310,29 ha
  • Kadolec: 12. 8. 1957 předseda Václav Kobylka 30 členů 230 ha
  • Sviny: 9. 9. 1957 předseda Antonín Hromek

- v roce 1958 :

  • Křižanov: 25. 3. 1958 předseda Roman Homola 25 členů 140 ha
  • Dobrá Voda předseda Josef Hladík (č. 37 ) 34 členů

JZD Dobrá Voda bylo založeno na podzim 1958 jako jedno z posledních družstev a to i v okrese.